14 Apr 2014

PAŘÍŽI, MILUJI TĚ - 3. ČÁST

Je čas dopsat poslední chybějící část k mému velikonočnímu výletu do Paříže. Na druhý den, nás čekaly tři hlavní atrakce: Eiffelova věž, Louvre a Sacre-Coeur na Montmartru.



Vstávaly jsme v sedm hodin. Jelikož jsou ubytovny F1 malé a nás bylo hodně, byly jsme na snídani rozděleni na části. Mě s mamkou zařadili do první várky. Ve Francii je zvykem snídat sladké - frčí tam crossainty s džemem nebo ještě líp, s nutellou, k tomu buď kávu, horkou čokoládu nebo pomerančový džus. Francouzi rádi pijí džusy. Posnídaly jsme tedy po francouzsku a pak se šly sbalit na pokoj.

V devět hodin jsme už byly nachystané v autobuse a čekaly jsme na výjezd. Brzy dosnídali i poslední účastníci zájedu a tak se mohlo vyjet směr Eiffelovka (7. obvod).

Jelikož je to jedna z hlavních památek, počítalo se s obrovskou řadou na lístky. Naše cestovka však jezdí do Paříže poměrně často, takže už vychytala čas, kdy je fronta na lístky "nejmenší". Věž nám otevřely v deset hodin, takže o půl deváté už jsme stály frontu. Tady bych se chtěla trochu zastavit a poukázat na to, že Češi se v cizně absolutně neumí chovat. Jedni Češi předbíhají druhé Čechy, nadávají si navzájem do idiotů, tlačí se a přitom si myslí jak nejsou mystři světa. Schodly jsem se s mamkou na tom, že v cizině je lepší se k Čechům moc nehlásit.

(ranní fronta u Eiffelovky)

Na řadu s lístky jsem se dostaly s mamkou asi tak do necelé hodinky. Nebýt oné skupinky nevycválaných českých turistů, dostaly by jsme se na řadu o něco málo dřív. I tak ta čekačka na lístky nebyla zas taková hrůza.
Na Eiffelovce jezdí 5 výtahů. Tři jedou od spodu až na uplnou špičku - do třetího patra. Další dva výtahy jezdí mezi druhým a třetím patrem. A pak tu taky máme schody do druhého patra. Jelikož nebylo uplně jasno, rozholdy jsme se s mamkou jít jen do druhého patra. Z uplného vrchu bychom stejně nic moc kvůli mlze neviděly. A tak jsme pěšky šlapaly těch 720 schodů. Byla to sice zabíračka, ale ten výhled stál za to. Martova pole - obrovské zahrady hned vedle Eiffelovky se ze 116ti metrů nad zemí zdály být malé. Měly jsem luxusní rozhled na La Defance. Byl dobře viděti Montmartre a Sacre Couer. Mohla bych tady další půl hodinu vypisovat co všechno lze z Eiffelovky vidět, ale lepší bude, když vám sem pak hodím foto. Zkrátka, měly jsme Paříž jak na dlani.

(pohled z Eiffelovky na Martova pole - vzadu galeries Lafayette)

(pohled na La Defance z Eiffelovky)

(odobrné centrum architektury, za ním Trocadero a v zadu La Defance)

(Mountmartre a Sacre-Couer pohled z Eiffelovky)

(Takle byli ti lidi dole malincí :D)

Poté, co jsme se vyřádily na Eiffelovce, jsme se vydaly zpátky dolů. V suvenýr shopu pod věží jsem ukořistila nějaké pohledy, ještě jsme se dole pofotily. Našla se i chvilka na obdivování dalšího retrokolotoče. V jednu hodinu jsme však měly sraz u Ecole Militaire, takže jsme se pomalu vydaly přes Champs de Mars (Matrova pole) až k vojenské škole. Jelikož byly Velikonoce (neděle), na Champs de Mars zrovna probíhala jakási akce pro děti - tuším to bylo hledání vajíček.

(Eiffelovka, nemohla tu chybět její fotka)

(kolotoč u Eiffelovky)

Pomalu jsme se všichni sešli u Ecole Militaire (Vojenská škola). Čekal nás konečně první přesun metrem - potřebovali jsme se dostat k Louveru. Na pařížské metro jsem se těšila, je totiž jedno z největších a nejstarších meter vůbec. Byli jsme naškoleni, že zde jezdí 3 druhy souprav. Jedny mají samotvírací dveře, druhý typ soupravy má dveře na čudlík - musíte si je otevřit samy (tak jak mají dveře vlaky u nás). A ty třetí, ty měly kličku - jednalo se o soupravy z 60tých let.
Byly nám rozdány lístky na metro a pomalu jsem se vydaly ke stanici Ecole Militaire, která se nachází na 8. lince. Na stanici Concorde jsme přestoupili na linku 1 a jeli až na stanici Pount Neuf. Zde jsme vystoupili a vydali se do areálu Louveru.

(Ecole Militaire)

Louvre se nepřekvapivě nachází v 1. obvodu. Původně to byl kálovský palác, ke kterému si každý z francouzských panovníků přistavěl svou vlastní část. Dnes je to největší museum na světě. Louvre během staletí několikrát změnil podobu, v 80. letech 20. století přibyila poslední stavební úprava. Na Napoleonově nádvoří byla postavena "Velká pyramida" ze skla. Díky tomu vzhikl jeden centrální vstup do všech křídel musea. Krom pyramidy se na nádvoří nachází též "Malý vítězný oblouk" - ten byl postaven na počest Napoleonova narození.

(Komplex Louvre)

(Malý vítězný oblouk)

S mamkou jsme se dohodly, že ty 4 hodiny rozchodu využijeme místo Louvre na procházku po Avenue des Champs Elysees. Stát fronty na lístky se nám už nechtělo. Stačilo to ráno. Pofotily jsme se na nádvoří a pak jsem se vydaly přes Tulirejské zahrady až na Placa de La Concorde.
Bylo hezky, konečně se trochu víc oteplilo, takže jsem schodila bundu a mohla se všude pyšnit s mým tričkem s Eiffelovkou. Procházkovou chůzí jsme se dostaly až na konec k Velkému vítěznému oblouku, který nechal Napoleon postavit na památku vítězství bitvy u Slavkova.
Po cestě zpátky jsme si na Champs Elysees našly Mc Donald (já vím, žádná originalita) a daly si s mamkou malý obídek. Ještě jsme se pak zastavily u královské makaronkárny - Laduree.

(Velký vítězný oblouk)

Ve čtyři hodiny jsem se všichi opět sešli u Louveru. Čekala nás další jízda metrem - tentokrát na Mountmartre. Nasedli jsme ve stanici Opera (7. linka metra) a přesedly jsem na linku 2 na stanici Stalingrad. Z tama nás metro dovezlo na stanici Anvers.

Mountmartre se nachází v 18. okrsku. Dá se říct, že je to jedna z těch divočejších čtvrtí. Nachází se zde víc jak kde jinde různých pochybných existencí - především černochů, kteří dokážou být dost vlezlí, i tak má ale tahle čtvrť své kouzlo a je to zas něco jiného, než střed Paříže.

Jak jsem již říkala, vysedli jsem na Anvers. Odtut to bylo k Sacre - Couer kousek. Prošli jsme malou úzkou uličkou a už jsme se nacházeli u spodní stanice lanovky, která vozila turisty navrch k bazilice. My jsme se s mamkou opět rozhodly jít pěšky. Ono to až na vrchol taky není žádná dálka. Na kopci pod Sacre - Couer se nachází něco jako park. No, park, jsou zde květinové záhonky, mezi nimi schody, lavičky a tráva. Plno turistů právě posedávalo na trávě. Na vrcholku kopce měla zrovinka koncert jedna skupina. Prý se tu takhe zkoušejí prosadit mladí talentovaní umělci. Nás ale zajímalo především Sacre-Couer. Když jsem do baziliky vstouily (vstupné je zdarma), zatajil se mi dech. Něco tak nádherného jsem ještě neviděla, všude plno zlaté a červené, do toho nádherné ale opravdu náhderné mozaiky v obřích oknech. Vysoké kopule, všude svítilo plno svíček. Krása. Škoda, že se uvnitř nemohlo fotit. Prošly jsme si celou baziliku zasvěcenou Ježíšovu Srdci.

Bylo kolem páté hodiny. Sedly jsem si tedy na kopci na lavičku a pozorovaly Paříž zase z jiného úhlu. Do toho nám hráli muzikanti. Ta atmosféra u Sacre-Couer se mi velmi líbila, taková pohodička, navíc jsem si za celý den konečně sedla.

(další kolotoč, tentokrát na Mountmartre)

(po cestě nahoru k Sacre-Couer)

(Sacre-Couer v celé své kráse)

(pohled na Paříž, tam to vysoké je galerie Lafayette... )

Hodina našeho odjezdu domů se přiblížila. Vydaly jsem se tedy zpátky dolů. Po cestě jsme si s mamkou ještě jednou daly Crépes a ponakukovaly do obchůdků se suvenýry. K naší škodě jsme se nešly podívalt Moulin Roudge, které se nacházelo jen kousek odtud. Nohy nás už však bolely, tak jsem to vzdaly. K půl sedmé večer jsme odjížděly z Paříže. Domů jsme dorazily o Velikonočním pondělí ve dvě odpoledne.

Celkově hodnotím výlet do Paříže jako velmi povedený, už teď šetřím na další cestu.

No comments:

Post a Comment

Děkuji za Váš komentář. // Manny thanks, for Your commnet.