12 Apr 2014

PAŘÍŽI, MILUJI TĚ - 1. ČÁST

Poznat Paříž během 2 dnů je docela vražda. Já i moje máti jsme padly večer do postele a spaly jak zabité až do rána. Byl to sice jeden z trochu náročnějších výletů, ale rozhodně nelituju. Už teď se těším, až tam pojedu v budoucnu znovu.


Jestliže někdy někdo řekl, že je Paříž především o atmosféře, měl pravdu. Památky jsou fajn, ale to co vás v tomto městě pohltí, je jeho atmosféra. Navíc má celé město styl. Jak by taky ne, když se v Paříži nachází takové množství módních domů. Celé město si drží secesní ráz počínaje pouličními lampami přes trafiky s časopisy, vstupy do metra, zábradlí a sloupy na reklamy až po domy a mosty. Všechno ve městě do sebe zapadá do nejmenšího detailu. Navíc, Francouzi jsou neskuteční patrioti, jejich státní vlajky vlajou na každém kroku. Ačkoliv je angličtina světový jazyk, v Paříži vám to moc platné není. Turisti, neturisti, všude jsou vidět francouzské nápisy, stejně tak i v Mc Donaldu a jiných světových řetězcích najdete menu či popis zboží pouze ve francouzštině. Na angličtinu jsem opravdu narazila snad pouze na Champs-Èlysées.

(Radnice)

Do Paříže jsme dorazili v sobotu, v sedm hodin ráno. Celé město ještě spalo, nikde ani noha, na ulici ještě po předešlé noci ležel bordel z odpadků. Celou tu naši Paris-tour jsme začínaly s průvodkyní ve 4. obvodě - známém jako "Břicho Paříže" u radnice města. Paříž má (tuším) celkem 3 radnice. Z čehož ta třetí je nejnovější a plní jako jediná funkci radnice. Ze zbylých dvou jsou musea. Chvíli jsme obdivovali radnici a pak jsme se vydaly k Centru Georges Pompidou. Inu, co je Pompidu? Jedná se nákupní centrum kde všechny "nenákupní věci" se nacházejí venku. Jedná se o eskalátory, plyn, vodu, elektřinu… V Pompidu se navíc krom nákupů vystavují i umělecká díla.

(Galerie Pompidu)

Dále jsme se přesunuly na Placa des Innnocents (1. obvod). Tohle náměstí je vlastně zaniknutý dětský hřbitov z 11. století. Tady jsme měli chvíli rozchod. Jelikož bylo osm hodin, sobota a ještě k tomu Velikonoce, nedalo se kde schovat před ranní zimou. Všechny kavárničky a restaurace se teprve připravovaly na otvíračku. Obešly jsme tedy dokola Les Halles - pařížskou tržnici, která momentálně prochází rekonstrukcí. Odtud se taky vzal pojem "břicho Paříže".

Takhle brzo ráno také máte možnost vidět stinnější stránku města: binec po ulicích, porozhazované odpadky, které honem, honem čistily uklízecí stroje. Dále všude plno černochů a pochybných individuí. Neříkám, že mám něco proti černochům. Vesměs nejsem rasista, jenže tohle byly fakt pochybní lidé, naplavenina, která se do Paříže připletla. Navíc je pravdou, že tahle čtvrť patří spíš k těm slabším.

(na náměstí Neviňátek)

Z náměstí Neviňátek jsme se vydaly po ulici Rivoli. Po cestě jsme ještě obdivovaly Věž svatého Jakuba. Dříve to býval kostel, jenže přišla velká francouzská revoluce a hned bylo po kostelu. Jako zázrakem se zachránila aspoň jedna věž, Odtud to bylo zpátky k radnici kousek. Tentokrát jsme měli možnost obdivovat tuto stavbu zepředu. Navíc se na náměstí nacházel naprosto parádní retro kolotoč. Kolotoče do Paříže přivezli Rusové. Francouzi s Rusi totiž mají velmi dobré vztahy.

(věž svatého Jakuba)

Dále jsme pokračovali přes Seinu na ostrov Cité a navštívili zde katedrálu Notre Dame (chrám Matky Boží). Jelikož byly zrovna Velikonoce, probíhala v katedrále zrovna mše. Tak jsme to měly s mamkou i se mší. Taková malá zajímavost. Notre Dame málem nebylo. Nechybělo opravdu moc a jednoho krásného dne by se ozvala šílená rána a celá katedrála by se zřídila. Opět to měla na svědomí francouzská revoluce. Katedrála opravdu slušně chátrala. Pak ale přišel Victor Hugo a napsal román Chrám Matky Boží v Paříži; milostný příběh o Esmeraldě a zvoníkovi Quasimodovi. Samozřejmě se z toho stal bestseller a lidi začaly do Paříže jezdit právě kvůli Notre Dame. Zároveň taky začala sbírka na rekonstrukci katedrály.

Venku před katedrálou se také nachází bod nula. Od tohoto místa se oficiálně měří všechny vzdálenosti na francouzských silnicích a vzdálenosti od Paříže. Taky si zde můžete přát první přání. Na náměstí též stojí jezdecká socha Karla Velikého. Po cestě k mostu přes Seinu jsme byli upozorněni na s nápisy na zemi. Prý se jedná památné kameny, které ukazují, kudy vedly středověké ulice na ostrově Cité.

(Notre Dame)

Přešly jsme most a hned jsme se octly v latinské čtvrti (5. obvod) na náměstí St. Michel. Tu jsme opět dostaly rozchod. Bylo taky na čase. To už totiž bylo skoro 11 hodin a my byly s mamkou hladné. Vydaly jsme se ještě s paní průvodkyní k Invalidovně - zde je pohřbený Napoleon Bonaparte a kousek odtud k Pantheonu. Inu, co je vlastně Pantheon? Jedná se o kostel, který je dominantou města na vrcholku kopce svaté Jenovéfy. V jeho podzemní kryptě jsou uloženi významní francouzští umělci, myslitelé a vědci jako např. Alexandre Dumas starší, Jean-Jacques Rosseau, Voltaire, Victor Hugo, Pierre Curie a Maria Curie-Sklodowska jako jediná žena. Měly jsme tak trošku smůlu. Kopule Pantheonu se zrovna opravovala.

(Invalidovna)

 
(momentka u květin v Lucemburských zahradách)

Pak tedy následoval vytoužený rozchod. Jelikož se nám nechtělo nic složitého vymýšlet, vlezly jsme s mamkou do Mc Donalda. Jo, jsme barbaři. Přitom se to v Paříži michelinskýma hvězdama jenom hemží. A my vlezem do Mekkáče. Jenže nebyl čas nazbyt. 2 hodiny rozchodu se ukázaly jako málo času. Půl hodiny jsme strávily jídlem. Pak jsme se vydaly do Lucemburských zahrad. To nám zabralo taky nějaký čas. Pak jsme se musely dostat zpátky na náměstí St. Michel. Povedlo se nám najít parádní stánek s crepes, tak jsme si daly každá palačinku nasladko. Vážení, veselský Piere se může jit zahrabat. A to rovnou deset metrů pod zem. Každá jsme dostaly přímo před námi čerstvě udělanou palačinku, do ní tunu nutelly a pak jeden celý velký banán. Bože, to bylo dobré. Ještě teď se olizuju, když si na to vzpomenu.

(pohled na náměstí St. Michel)

Tak. Tady to vyprávění přeruším. Samozřejmě míním dopsat i zbytek, jenže nechci, aby ten článek byl nechutně dlouhý. Skončila jsem tedy u srazu na St. Michel. Dále bude následovat výlet loďkou na Seině (první setkání s Eiffelovkou), náměstí De La Concorde a moderní čtvrť La Défense. Tím vlastně uzavřu první den. Pak vám tu ještě rozporcuju den druhý.

Já jsem upřímně z Paříže doslova nadšená a i když i nadále miluju Vídeň, Paříž teď jednoznačně vede. Mě to město dostalo. Už teď šetřím penízky, abych tam mohla jet znova. Tentokrát letecky a aspoň na týden. No mám se co našetřit. Ok, takže část 1. uzavírám.

 
(A na závěr jedna taková supr čupr fotka jak Magdaléna baští crepes.)

No comments:

Post a Comment

Děkuji za Váš komentář. // Manny thanks, for Your commnet.