12 May 2015

BUDAPEŠŤ - 2. ČÁST

V sobotu se počasí umoudřilo. Přestal fučet vítr, vylezlo sluníčko a dokonce se i trochu oteplilo. Po velmi vydatné snídani jsme se opět vydaly do víru velkoměsta. Metro nás dovezlo až k Řetězovému mostu (Széchnyi Lánchíd). Daly jsme si po něm takovou menší ranní procházku a došly jsme tak až k lanovce, která vozila turisty navrch na Budín. Byla tam však šílená řada, takže jsme se se nakonec rozhodly, že se na vrch vydáme pěšky.


(Řetězový most po ránu)

(pohled z Budína na Řetězový most)

Budínský hrad byl v minulosti sídlem maďarských králů. Byl postaven ve 13. století. Velkého rozkvětu se dočkal za vlády krále Zikmunda Lucemburského a Matyáše Korvína. Svou trochou do mlýna si tehdy přispěl i nastávajíc český král Vladislav II. Jagelonský. Hrad naopak trpěl za válek s Turky. Došlo to dokonce tak daleko, že byl hrad nakonec úplně zničen. Na místě hradu byl však později postaven honosný barokní palác, který měl symbolizovat slávu Uher a později Maďarska. Velmi důležitou roli hrálo tohle místo též při korunovaci France Josefa I. - manžela krásné císařovny Sissi.


(pohled na Budínský barokní zámek)

Hned vedle Budínského zámku, stojí Rybářská bašta, ze které je fakt krásný výhled dolů na Dunaj, budapešťský parlament a Řetězový most. Vedle bašty stojí kostel zasvěcený Panně Marii. Musím dodat, že mě nadchla barevnost střechy tohoto kostelu.


(Rybářská bašta)

(kostel Panny Marie)

Na budínském vršku jsme se chvíli zdržely, pokochaly jsme se výhledem a trochu si to tam prošly. Haluzově jsme pak zjistily, že jede z Budy až dolů na Elizabetino náměstí (Erzsébet tér) autobus. Odtud to bylo jen kousek k obrovské bazilice Sv. Štěpána. Do baziliky byl vstup zdarma, takže jsme neváhaly a zašly se tam podívat. Tato stavba se vyznačuje svými obrovskými kopulemi. Uvnitř byly kopule nádherně zdobené. Opět se jedná o nádheru, kterou v dnešní době už nikdo takhle nepostaví.


(bazilika Svatého Štěpána)

Z baziliky jsme se vydaly opět na Sissino náměstí. Probíhaly zde totiž velikonoční trhy. Ukořistila jsem zde nádherný šátek.

(Erzsébet tér - Elisabetino (Sissino) náměstí)

Po prohlídce trhů nás čekala slavná Andrássy utca (Andrássyho ulice), na které se nachází první podzemka na evropském kontinentu. Nasedly jsme na tohle žluté metro a nechaly se dovést až nakonec ulice, která je zakončena prostorným náměstím hrdinů. Z náměstí jsme se vydaly zpátky pěšky. Minuly jsme slavnou budapešťskou Operu, kterou navštěvovala i císařovna Sissi. Nakoukly jsme dovnitř. Opět měli zlaté stěny. Budapešť asi byla v za Uherska hodně bohaté město. Kdybychom se zde zdržely déle, určitě bych chtěla Operu navštívit i během představení. Co z toho, že nerozumím maďarsky, podle mě by to i tak byl zážitek. No, snad příště.

(Náměstí hrdinů, které se nachází na konci Andrássyho ulice)

(Slavná Andrássy Utca)

(budapešťská Opera)

Kolem třetí hodiny odpoledne jsme došly zpět k Sissi náměstí. Odtud jsme prošly jednou uličkou a už jsme stály na Vörösmarty tér. Na tomto náměstí se taky konaly velikonoční trhy, ale hlavně se zde nachází jedna z nejstarších a nejslavnějších cukráren v Evropě - cukrárna Gerbeaud. Letos oslavila své 150té výročí. Je to ten typ podniku, kde kafe stojí 200 Kč. V Budapešťi však nejste každý den, a tak jsme to s mamkou hecly a nech to sto jí co to stojí, zašli jsme si na kafe a palačinky. Musím říct, že větší lahodu jsem v životě nejedla a nepila.

(Gerbeaud - 150 let stará cukrárna na Evropském kontinentu)

(ale měly jsme se)

Po dostatečném občerstvení se a nakochání se historického vzhledu stavby jsme se vydaly pěšky po Vátci utce. Na této ulici se nachází snad všechny známé a neznámé butiky světa. Je to taková nakupovací ulice. Zároveň se jedná o nejfrekventovanější a nejnavštěvovanější ulici v Pešti. Trochu mi bylo líto, že se mi zrovna tady udělalo jaksi špatně. Šíleně mě začaly bolet bedra. Takže jsme se vrátily opět na náměstí, zhltla jsem jeden paralen a chvíli jsem zde poseděla. V téhle chvíli jsme tedy naplánovaly s mamkou malou projížďku po Dunaji.

(na Váci utce u poutače na výstavu panenek)

V Budapešti mají totiž i lodní dopravu po Dunaji jako MHD. Koupily jsme si tedy lístek a nechaly se cik cak povozit loďkou až k Erzsébet Híd (Elizabetin most). Blížil se však večer a já jsem byla dost unavená - mimo jiné taky kvůli těm zádům, které mi myslím pokazila ta příliš měkká matrace v našem hotelovém pokoji. A tak jsme ukončily prohlídku města a metrem jsme se vrátily zpět do hotelu.

No comments:

Post a Comment

Děkuji za Váš komentář. // Manny thanks, for Your commnet.