31 Aug 2015

DOVOLENÁ 2015, ČÁST 1 - TANKODROM, LIDICE A LETIŠTĚ

Pro letošní rok se léto pomalu blíží ke konci. Školákům zbývá ještě jeden den volna, zítřek. V úterý už budou muset do školy. Já prázdniny nemám. Jsem už pracující člověk. I tak pro mě bylo léto úžasné. Taky bych léto zhodnotila jako velmi tropické. Je fakt, že ke konci už mi to začalo lézt trochu krkem, ale na druhou stranu, aspoň jsem vyhřátá na zimu. A jelikož je konec léta, je čas zavzpomínat ne dovolenou a povyprávět vám o mých dalších letošních cestách. O Řecku a šílené zastávce v Římě. Proč šílená? No, čtěte dál.


Zhruba na začátku ledna jsem s našima a bratrem začala plánovat letní dovolenou. Už jsem byla zaměstnaná, měla prachy a tak jsme byli na financování dovolenky vlastně 3. Navíc jsme dlouho nebyli u moře, takže padl návrh, zajeďme si znovu do Řecka. Já jsem v Řecku, na rozdíl od zbytku rodiny, ještě nebyla, takže mě samozřejmě tato myšlenka lákala. S mamkou jsme začaly shánět po internetu dovolenky. Chvílemi to vypadalo, že se podejem všichni slunit na Santorini, nicméně, nakonec bylo všechno jinak, a to tak, že úplně.


Taťkovi se nechtělo cestovat s cestovkou. Chtěl jet na vlastní pěst. Vyšlo by to totiž minimálně o 5000 na každého levněji. A tak za mnou v půlce ledna došel, že nech se podívám, co a jak lítá na Rhodos. Přiznám se, že jsem k tomu nápadu byla ze začátku dost skeptická, ale čím víc se o tom nápadu "jet si sami" mluvilo, tím víc mě skepse opouštěla. Nakonec jsem ráda, že to tak dopadlo, protože ty zážitky stály za to. Navíc, člověk by měl stále zkoušet nové a nové věci.

Takže jsem našla letenky od společnosti EasyJet. Měli jsme letět 8.7. v 19:40 z Prahy do Říma. Zde jsme měli čekat celý den a večer (tj. 9.7.) jsme se měli v 18:40 nalodit na let do Rhodosu. Čekaly nás tedy celkem 4 starty a 4 přistání. Odtud nás měl taxi zavést až do Faliraki, kde jsem si na booking.com zarezervovali ubytování. Rozhodli jsme, že nepokmasíme velký rodinný kufr, ale každý si zabalí své příruční zavazadlo - což se později ukázalo jako obrovská výhoda. Vše jsme poplatili a čekali na den D a hodinu H. Nemusím vyprávět, že jsem se těšila jak malé děcko. Letadly létám ráda, i když teda poslední přistání fakt stálo za to, ale o tom až pak.

(pohled do údolí, kde dřív stály Lidice)

A tak jsme 8. srpna , v 9 hodin ráno vyjeli naším autíčkem směr Praha. U Břeclavi jsme najeli na D2 - což byl tankodrom lvl.1. U Brna jsme pak najeli na dálnici D1, což byl tankodrom lvl. 2. Ne, fakt nepřeháním. Ta cesta je hrozná. To i cesta z Blatnice do Veselí, stavěná za Hitlera, je v lepším stavu než tenhle děs. Už dávno měli tuto cestu opravovat. Kousek před Prahou jsme se zastavili v motorestu, nabrali zde síly a dál pokračovali do Makotřas. Zde jsme měli odstavit auto na oploceném hlídaném parkovišti. Plán byl, že tam dorazíme v pět večer. Jenže to by nesměl taťka letět po D1 jak stíhačka. Dojeli jsme tak o dvě hodiny dřív. Takže co teď... chvíli jsme bloudili po Makotřasech a pak zajeli na takovou méně výraznou cestu, která nás dovedla k parkovišti, pravděpodobně u hřbitova. Hodili jsme zde auto do stínu a začali se krmit a občerstvovat. Ono přece jen, přijet pomalu z nejzápadnějšího koutu Jižní Moravy až do Prahy je makačka. Po občerstvení nás však začalo víc zajímat, kde jsme to vlastně zaparkovali. Hřbitov vedle parkoviště totiž nebyl jen taký hřbitov. Byl to lidický hřbitov. A o kousek dál opravdu vedla cesta k Lidickému pomníku a k prostoru, kde dřív stávaly Lidice.

(Glorieta, hlavní část lidického pomníku)

(v růžové zahradě míru.. ty baráky v zadu jsou už nové Lidice)

Předpokládám, že většina Čechů v hodinách dějepisu nespala, takže tady nemusím rozvádět, jak smutný osud potkal obec Lidice za 2. světové války. Z celé obce zbyly jen základy kostela a ještě 2 budov. A o kousek dál jsme viděli už i známou sochu 30ti Lidických dětí, které se, bohužel, ke svým matkám už nikdy nevrátily. Vyšli jsme si až na vrch na kopec ke Glorietě. Hodně mě překvapilo, kolik Němců se zde jezdí dívat. Čecha by jste zde nepotkali. Leda tak průvodce. Kousek dál od Gloriety se nachází růžová zahrada míru. Takže i tou jsme si prošly. Je zvláštní stát na místě o kterém víte, jak děsný osud ho stihnul. Avšak kousek od Starých Lidic se tyčí Nové Lidice. Zcela nově vybudovaná obec. Hodiny však začínaly ukazovat půl paté, takže jsme sešli dolů k autu a jeli zpátky do Makotřas.

Na hlídaném parkovišti jsme odstavili auto a nechali se majitelem parkoviště zavést přímo na lešitě. Z Makotřas je to na Ruzyň pouze 7 minut autem. Žádná dálka. Na letiště jsem se těšila. Vážně ráda cestuji a ještě radši cestuji letadlem. Přijde mi to vzrušující. Vlakem a autobusem se jezdí běžně, ovšem letadlem zas tak běžně neletíte. Tedy pokud nejste letuška, pilot či nemáte práci, kde se hodně cestuje.

V Praze na letišti jsem nebyla poprvé. Už dřív jsme odtud letěli na dovolenou do Egypta. Jenže tentokrát jsme letěli z terminálu 2 - pro země EU. Pro velký dostatek času jsme dopili domácí kořalku na posilnění, která s námi jela až z Moravy, a pak si zašli do Mekkáče na jídlo. Po občerstvení jsem prošli bránou a čekali jsem na naše letadlo v bezcelní zóně. Zakotvili jsme to venku na balkóně a sledovali, jak přelétají a odlétají letadla. Tohle je na pražském letišti super. Ten balkon je fakt povedený. Například v Římě na letišti taková možnost nebyla.

(pohled na letadla z balkónu ♥)



Jak to tak bývá, v bezcelní zóně se nachází i plno butiů, takže jsem očuchala všechny možné i nemožné voňavky a měla jsem tu čest i hypnotizovat butik plný kabelek Michaela Korse ♥. Krásný to pohled. Kolem sedmé hodiny jsme už přecejen byli trochu unavení, takže jsme se utajili do kooperativa odpočívacího koutku. Našinec spal, brar se začetl do deníku The Times, kerý tam asi někdo nechal a já si otevřela knížku od Pabla Coelha. Přepokládali jsme, že tak do hodiny nám přiletí letadlo. To se však nestalo. Nastalo 1. zpoždění na naší cestě na dovču. Naštěstí to bylo jen necelých 40 minut.

Nalodili jsme se docela rychle. Navíc ještě bylo světlo, takže když jsme vzlétli nad mraky, vykouklo na nás zapadající sluníčko. Vážení, byla to nádherná podívaná. Pod vámi mraky jak peřina a z okna krásně vybarvený západ slunce. A tak nás čekal 2,5 hodinový let do Říma.

No comments:

Post a Comment

Děkuji za Váš komentář. // Manny thanks, for Your commnet.