2 Sep 2015

DOVOLENÁ 2015, ČÁST 2 - NOC NA LETIŠTI A ŘÍM

Líčení dovolenkových zážitků pokračuje. Ti, co mi tu ty mé kecy čtou, určitě zaregistrovali mou chloubu tím, že uvidím další evropské město - Řím. Měla to být krátká zastávka na jeden den, která nám měla urychlit čekání na letišti Fiumicino v tomto italském hlavním městě. Nápad to byl suprový. Jenže, nikdo z nás neutšil jakový Řím doopravdy je...

(Ráno u Kolosea, všimněte si vzadu těch římských vojáků :D ti byli super!)

Ale pěkně popořadě. Z Prahy jsme odlétali kolem osmé hodiny večerní. V Itálii jsme tedy přistáli v půl jedenácté. Let proběhl v pohodě, bez komplikací. Vystoupili jsme na letišti. Venku bylo horko, dusno a poměrně větrno. Tohle počasí nám nevadilo. Říkali jsme si, že se nám bude aspoň na letišti lépe spát. Asi hodinu jsme zmateně pobíhali po tomto obrovském komplexu budov. Praha má terminály 2 a to ještě takové, že se tam vlastně ani nedá ztratit. Jenže Řím je větší a všechny cesty vedou do Říma. Fiumicino má terminálů 5. Naše letadlo mělo letět na druhý den (9.7.) večer, času na zorientování jsme měli tedy dost, ale proč nespát zrovna na tom terminále, odkud máme letět?

Trochu na prd bylo, že v hale fučela klimoška, takže jsme několikrát přebíhaly z venku dovnitř. Já osobně jsem se i letěla převléct do legín, které jsem si s sebou vezla. A taky se začaly dostavovat první poznatky o Itálii a Italech jako takových. Vážení, Italové jsou čuňata. Nevím co je za problém, spláchnout použitý toaletní papír do záchodu. Joo, oni jej hází do odpadků vedle WC. No, takže si asi většina z vás dokáže představit, jak voňavé prostředí bylo na toaletách. Odpadky a odpadkové koše jsou taky kapitola sama o sobě. To nás koneckonců provázelo pak i v centru města. V hale se však vyspat trochu dalo, takže jsem tyto nedostatky zatím omlouvala.

(Uvnitř Kolossea večer při západu slunce to musí být romantika...)

V pět ráno jsme nasedli na autobus, který nás za hodinku a půl dovezl na hlavní vlakové nádraží Termini v Římě. Se zkušenostmi z Budapešti jsme si chtěli nechat zamknout batohy ve skříňkách, aby jsme je nemuseli tahat celý den po městě. Následovalo tedy nesmyslné pobíhání po italském nádraží, mátlo nás značení, když jsme se zeptali na informacích, tak ti nevěděli. Navíc jsme byli nevyspaní. Tedy já nebyla. Prostě jsem seřvala půlku rodiny, že tu nemíním bezhlavě lítat jak magor a hledat skříňky. Vydupala jsem si snídani a kafe. Což byl taky patrně nejrozumnější a jediný nápad toho dne. Snídaně nám pomohla. Konečně se i zbytek uklidnil. Rozhodli jsme se, že na skříňky nakašlem. Bágly jsme zas tak těžké neměli. Obstarali jsme si tedy jízdenky na metro a zajeli se podívat k hlavní římské památce - Kolosseu.

Cesta metrem k cíli byla zajímavá. Zažila jsem Pražské metro, Pařížské metro, Budapešťské metro, Vídeňské metro... ale nic nepřekoná unikát jménem Římské metro. Je to hrůza. Taková metropole a metro naprosto na hovno. Vláčky jezdí pomalu a málo často, proto jsou narvané lidmi. Tunely jsou takové ... no .. nedovybudované, špinavé, zastaralé.

Kolem deváté jsme už tedy stáli před Kolosseem. Je to opravdu monumentální stavba a když se na ni podíváte, dýchne na vás plno historie.Zajímavým poznatkem byl fakt, že tento amfiteátr byl nadkrytý plachtami, a tak na lidi ve vrchních patrech nepražilo slunce. V současné době zde pravděpodobně probíhají koncerty a tak. Měli tam totiž vystavené malé ozvučené pódium. Jinak co k tomu říct... je to hora kamení. Teda já to tak vnímala. Byla jsem nevyspaná, bylo mi vedro a měla jsem žízeň.

(Konstantinův výtězný oblouk)

Asi po hodince a půl jsme sešli zpátky dolů na náměstí. Dole se nacházel krásný Konstantinův vítězný oblouk, Ten obdivovala především moje mamka. Taky jsme měli v ceně vstupenky i vstup do komplexu budou z dob Římské říše, které se tyčily na kopečku vedle Kolossea. Mamka však lístek ztratila, tak jsme tam šli jen já, brácha a taťka. Opět nám to moc neříkalo, ale vynořila se před námi fontánka s pitnou vodou. Celý upocení jsme se tedy trochu ovlažili a napili. Pak jsme si ještě skočili pro pet-lahve a načepovali vodu do zásoby.

(v komplexu plném památek, budovy které vidíte na fotce jsou historicky významné)

Bylo však teprve dvanáct hodin. Přemýšleli jsme co dál. Vytipovanou jsme měli ještě Fontánu di Trévi. Všichni čtyři jsme se shodli na tom, že když už tu jsme, tak tam zajedeme. Tímto rozhodnutím byla zahájena druhá část výletu po Římě, ta horší, ba ne, ta hrozná. Vlezli jsme zpět do metra, kde jsme zažili totálně, ale totálně nacpaný vlak metra. Namačkaní jsme byli hlava na hlavně, tělo na těle. Štěstí veliké, že jsme jeli jen dvě stanice. Bylo dusno, vedro a k tomu přecpané metro. Hnus. Tímto se omlouvám modrým soupravám metra v Budapešti. Ty bylo ok, proti tomuto dopravnímu kolapsu.

(kousek Itálie)

Vypotáceli jsme se z metra a vydali se špinavýma uličkami města k fontáně. Značení bylo bídné, auta nerespektovala pěší zónu, venku vedro, dusno, smrad. Fakt super kombinace. Život má ale zajímavý smysl pro humor. Když jsme absolvovali tuhle štreku k fontáně a konečně se dostali na místo, naskytl se nám super pohled na lešení a ceduli: omlouváme se, fontána je momentálně v rekonstrukci...
Tento nápis byla poslední kapka. I mí jinak otrlí rodiče už nadávali, kam jsme to sakra vlezli. Na náměstíčku u fontány byla malá zmrzlinárna, tak jsme si dali aspoň zmrzku na zlepšení nálady. Tu zas Italové umí výbornou. Absolvovali jsem tedy znovu cestu na nádraží Termini. Nakoupili zde v supermarketu nějaké jídlo a odjeli autobusem zpět na letiště. Říma jsme měli právě tak dost.

(padla jsem únavou... za celý den jsem toho fakt moc nenaspala)

Na letišti už bylo vše probuzené a lidi zde proudili zleva doprava. Na wc jsme se dali všichni do pořádku, převlékli se a čekali na letadlo na Rhodos. A to byla prosím taky lahůdka. Letadlo mělo 2 hodiny zpoždění a jako bonus jsme měli na palubě plno italských rodin s malýma uřvanýma děckama. Nemám vesměs nic proti malým dětem, ale když vám 2,5 hodiny bez přestání koncertují za ušima, tak už fakt máte chuť vraždit :D A tak jsme na Rhodos doletěli až o půl dvanácté. Smůla z tohoto dne však měla ještě pokračovat. O tom ale až v příštím článku.

Suma sumárum. Italové jsou nedochvilný, hlučný lenivý národ, kterému vše šíleně trvá. V Římě je dusno, smrad a špína v ulicích. Na hlavním nádraží spí plno imigrantů, či co já vím, kdo to je. Ti jim tam ochcávají každý rožek, takže se fakt nelze divit, že mají ve městě zápach. Všude vládne chaos, takže proto se říká, že když má někdo v něčem Itálii, znamená to vlastně neuspořádanost, chaos a zmatek. Myslím, že do Říma znovu jen tak nepojedu.

No comments:

Post a Comment

Děkuji za Váš komentář. // Manny thanks, for Your commnet.