16 Jul 2016

TURECKO, NICE: SVĚT SE ZBLÁZNIL ...

Poslední dva dny nabralo dění ve světě na obrátkách. Jinak klidné léto narušil útok ve francouzské Nice. Zase Francie. Poslední dobou si ji Islamisté vybírají jaksi moc často. 

Přemýšlela jsem, co se vůbec musí honit v hlavě týpkovi, který sedne do kamionu a najede na pěší zóně do davu. Kolik lidí musí ještě kvůli těmto fanatikům zemřít? Tyto ojedinělé akce teroristů z ISIS začíná přibývat. Začíná být z toho rutina. Lidé si řeknou, že je to hrozné, pošlou kondolence danému státu, zapálí se svíčky. Týden se o tom mluví v televizi. Pak to všechny přestane bavit a jede se dál. Jako by se nic nestalo. Vláda svolá krizový štáb, ten však nic zásadně neřeší, protože se to přece stalo mimo Českou Republiku. A tak jsou hranice stále otevřené a ochrana obyvatelstva žádná.
Víte, denně jezdím do práce vlakem. A že je ten vlak plný lidí. Denně stojím na zastávce autobusu. Samozřejmě jsem mladý člověk, takže se jdu bavit na akce a jak je známo, na akcích je vždycky plno lidí. Zcela by stačil jediný vyšinutý blázen s granátem, který nebyl odhalen (ani neměl být jak protože ochranné složky v terénu nejsou) a bylo by na problém zaděláno. Pak by to už jen bylo buď a nebo. Možná vám přijde mé myšlení trochu pesimistické, ale vesměs je to tak. Svět je dnes takový, že nikde není bezpečno. Na druhou stranu, kdyby byl člověk tak vyklepaný, tak nemůže jet či jít nikam. Já osobně vyklepaná nejsem. Na útoky jim kašlu. Dá se tomu vyhnout. Myslím si, že se dalo i trochu tušit, že zrovna v Nice se něco semele.

V Nice se konaly oslavy k pádu Bastily. Lidi oslavovali výročí svobody a nezávislosti. Hm, svoboda a nezávislost, tyto dvě slova jsou pro ISIS jak červený prapor pro býka. Navíc se jednalo o velkou akci, plnou davů lidí. Dalo se tedy trochu tušit, že k něčemu dojde. 
Druhou věcí je to, že policie se nechá opít rohlíkem a pustí obrovský kamion vezouc "prý zmrzlinu" na pěší zónu. Ty jo, té zmrzliny tam musel snad "vést" tuny. Nechápu proč auto nestopli a neprohledali. Kor v dnešní době, kdy jsou teroristické útoky na denním pořádku. Ale tak, po bitvě je každý generál. Cele je to hrozné. Pozitivní je snad jen fakt, že počty obětí nejdou do tisíce. Snad se Francouzi brzo oklepou z tohoto útoku.

Teroristi úřadovali v USA, ve Španělsku, v Anglii, ve Francii, v Belgii... vlastně se divím, že se ještě nic nesemlelo v Německu. Díky bohu, v Praze a v dalších koutech republiky je klid. Zatím. A doufám, že to tak zůstane.  Otázkou je, kolik lidí ještě musí zemřít aby s tím Evropa konečně začala něco dělat a přijala adekvátní bezpečnostní opatření.

Aby toho ale nebylo málo, dnes v noci se v Turecku odehrál pokus o puč a svržení Erdogana. Sedím si to tak v obýváku a sleduji s taťkou Pompeje, když tu najednou v tv vyskočí proužek, že se ulicemi Istambulu a Ankary promenádují tanky, je obsazená státní televize a další strategické body. Letadla nelétají, je vyhlášen výjimečný stav a zákaz vycházení. Ačkoliv je Turecko daleko, zatrnulo ve mě. Celý svět mi poslední dobou připomíná velmi křehký domeček z karet. Jen se čeká, kdo do toho domečku z karet kopne první. Nedokázala bych si představit, kdyby taká situace nastala u nás.


Situace v Istambulu a Ankaře byla opravdu dramatická. Část armády se vzbouřila proti prezidentově autokracii a ze začátku opravdu vypadalo, že se jim puč povede. Erdogan však vyzval přes skype občany ať vyjdou do ulic a protestují proti puči. Podle přímého přenosu těch příznivců fakt nebylo málo. Během bojů v noci byla sestřelena helikoptéra stíhačkou a samozřejmě došlo na několik přestřelek. Výsledkem celého snažení je 161 mrtvých a téměř 1500 zraněných a skoro 3000 zatčených, jejichž osud je nejspíš podle proslovu prezidenta zpečetěn. Vypadá to, že je puč potlačen. Jen aby to nakonec nevygradovalo znovu jako odveta za ty zatčené. 

Dobrá věc je ta, že tento puč vyloučil jakoukoliv debatu o bezvízovém styku s Tureckem. Na pováženou je také případné přijmutí Turecka do EU.

Svět se zbláznil. Místo toho aby světem hýbala láska, empatie, porozumění a podobné hodnoty, všichni se škubou o moc a peníze. Ten nenávidí toho. Lidi se mezi sebou střílí. Jsme to teda dopracovali 25 let po revoluci. A to jsem si říkala že bych se v budoucnu do Turecka chtěla mrknout. No, uvidíme jaká bude situace. 


No comments:

Post a Comment

Děkuji za Váš komentář. // Manny thanks, for Your commnet.