5 Nov 2017

ODHRNOUT PRACH A ZAČÍT PSÁT

Poslední článek vyšel v únoru 2017. Popravdě, v jednu chvíli jsem si myslela, že mému blogovému snažení se  zvonila hrana. Naštěstí se tak nestalo a jsem za to ráda. Při tom celodenním shonu, práce, škola, práce a další kupa aktivit kolkolem jsem zapomněla psát. A zpětně mi to přijde strašně líto. Protože, vážení, psát bylo o čem. A teď nastane ta nejklasičtější výmluva - nebyl čas. Omyl. Čas by se našel. Byla to lenost, dá se říct, že jsem i zapomněla psát - což zní neuvěřitelně hloupě, ale opravdu tomu tak bylo. 


To, že mám nějaký ten pátek blog, jsem si vzpomněla tak před třemi týdny. To jsem si tak z nudy brouzdala po internetu a pak mě napadlo jen tak z nostalgie projet blogy, které jsem začala sledovat ještě během mého prvního působení na blog.cz. (Kdo ví, kde je mému prvnímu blogu konec. Dodneška je mi líto, že jsem ho musela smáznout. To se tak někdy stane, když vám blog vyhrabou nesprávní lidé.)

Z těch x blogů které jsem sledovala jich dnes funguje jen hrstka. Hold 10 let, je deset let. Z této první blogové éry přežili jen dva. Michelle a Hanyu-hime - dnes už Atheira. Dost možná je zázrakem, že i tyto dva blogy přežily, vzhledem k tomu, že blog.cz už není co býval. Koneckonců, to byl taky důvod proč, jsem smazala i můj druhý blog na této platformě. Tím skončila má druhá blogová éra.

Nastala však 3. blogová éra, tady na bloggeru. Blog o cestování. U toho jsem taky chtěla zůstat, ale jak to tak vidím, deníkovým článkům se nevyhnu. V jednu chvíli mě opustila chuť psát o tom, co je u mě nového a tak. Při projíždění přeživších blogů ale i těch nových, které jsem začala sledovat, mě to však začalo znovu nahlodávat a chuť oprášit to tady a začít dál psát opět vzrostla.

Změnilo se dost. Do práce už víc jak půl roku nedojíždím vlakem. Nevstávám ve vražednou hodinu (tedy 3:30), naopak z postele si jako lenoch lezu o půl sedmé. Někdy to zvládnu až na sedmou. Podařilo se mi totiž přestěhovat se. Momentálně jsem ve fázi postupného zařazování bytu. Moc mi už však nechybí.

Dala jsem se studovat. Není možné, abych aspoň ten Bc. titul nezískala. Takže válčím se školou. K mému úžasu jsem překonala dosavadní metu a už se plácám ve druháku. Není to bez komplikací. To ani omylem. Veselých historek o škole by se našlo spousta. O tu poslední jsem se postarala v srpnu během jazykového týdne. 

A v práci? Tam je živo, tak jak před 4 mi lety, kdy jsem nastupovala, i když i to se někdy neobejde bez komplikací.

V létě jsem si užívala na dovči v horách - mám rozepsaný článek, takže doufám, že ho zvládnu co nejdřív dopsat a vydat, ať si pak můžu vzpomínat v zimě na léto :-). Teď zpětně si říkám, jak je fajn napsat článek. Vecpat ty malé černé mršky do editoru. Srovnat je tak jak chci já, naformátovat to a dát enter. Jojo, chybělo mi to. Stejně tak mi chybělo pročítání ostatních blogů. Toto uč ale 3 týdny napravuji. Stejně tak mi chybělo přerypování se ve vzhledu blogu. Ale i to za chviličku napravím. Nedělní večer je na to naprosto stvořený.

PS: přihlásit se po sto letech na weheartit.com byl fakt zážitek. (ach ty hesla - to bude jednou moje smrt)





No comments:

Post a Comment

Děkuji za Váš komentář. // Manny thanks, for Your commnet.