3 Dec 2017

DOVOLENÁ V TATRÁCH 2017: ŠTRBSKÉ PLESO

Že je v horách hezky, jsem tušila, že je tam ale až tak krásně, jsem nepočítala. Po letošním letním výjezdu se ze mě bezesporu stal horal. I to chození po horách, prodírání se kdejakýma lesníma cestičkami a škrábání se po kamenech stálo za to. Bylo to něco jiného.

O dovolené v horách se debatovalo už delší dobu. Několikrát jsem navrhovala okolí Solnohradska, Hallstattu nebo Bad Ischlu. Bratr zas prosazoval Tatry. Letos se tedy i rodiče rozhodli pro hory.


Vyhrály to nakonec Tatry. Je to blízko, navíc, je to Slovensko, takže pro nás Čechy/Moraváky naprosto žádná jazyková bariéra. Mamka tedy rezervovala apartmán v Tatranské Lomnici, na Slovensku. Ze začátku jsem se trochu obávala toho, že zde nenarazíme na horskou přírodu, jakou jsem si pamatovala z mého výletu do Saltzburgu a Mnichova, musím však říct, že jsem se pletla. Tatry jsou nádherné. Opravdu. Ještě teď jsem z té krásné, dokonalé, horské přírody nadšená. A to už sedím zpět doma nějaký ten pátek.

Do Vysokých Tater jsme se vydali první týden v srpnu. Celé léto bylo parné, my však chytli jeden z "chladnějších" týdnů, kdy se počasí pohybovalo kolem příjemných 25ti stupňů. To bylo dobře. Absolvovat plno tůr během 35ti stupňového vedra by bylo na nic. 
Jak jsem již výše psala, není zas tak daleko. Po dálnici nám to dalo něco málo přes tři hodinky, možná míň. Vyjížděli jsme  o osmi ráno a kolem 11ti hodin už jsme byli na Štrbském plese - což byla první zastávka a tůra ve Vysokých Tatrách.


Štrbské Pleso,  nejvýše položená tatranská osada, nabízí k pohledu nádherné jezero, nad kterými se tyčí štíty hor. Pohled na tuhle scenérii si mě okamžitě zamiloval. V létě zde frčí turistika, v zimě se zde lyžuje jako o závod. Mají tu dokonce dva skokanské můstky. Celý areál je poměrně dobře vybavený. V zimě tady musí proudit miliony lyžařů.


Chvilku jsem se orientovali u turistické mapy a zbaštili meloun. Na výběr jsme měli v více turistických tras. Nakonec to vyhrála trasa k vodopádu Skok.  Posilněni melounem jsem se tedy vydali na cestu. Celá cesta k vrcholku byla rozdělená na 3 části: okolí areálu a louka plná vstavačů, cesta lesem a cesta skalami. Prošli jsme lyžarským areálem a vydali se do divočiny. Asfaltku vystřídala nejdřív polňačka, pak lesní cestička a nakonec kamenitá stezka. Údolí areálu bylo přímo poseté fialovými kvítky (Vstavač mužský, taky se mu říká horská orchidej). Zanedlouho jsme na naší trase narazili na nádherně průzračnou horskou strouhu, ve které jsem smočili nožky. Moc dlouho se ve vodě stát nedalo. Voda byla opravdu ledová, za to však nádherně čistá.

Vyšlo nám počasí. Ačkoliv to ráno vypadalo na déšť, mraky se nakonec rozutekly. Cestou k vrcholu nám svítilo sluníčko. Čím výš jsme byli tím byla cesta užší a skalnatější. Pro mě to byla nová verze pohybu. Nejsem zrovna sportovní typ, takže lození po skalách bylo to poslední co by ode mně někdo čekal. Neuvěřitelně mě to však chytlo. Vyhovovalo mi, že cesta nebyla jednotvárná, navíc ještě k tomu vedla tak nádhernou přírodou. Tatranská horská příroda mě dostala.


Zhruba za dvě a půl hodinky jsem se dostali k vodopádům. Zde nastala chvilka svačiny kochání se okolní krajinou. Kolem nás se rozprostíraly skály kterými prorůstala tráva horské kvítí. Nad vodopády ještě vedla cesta. To už ale bylo horolezectví vyššího levelu. Bratr s taťkou se vydali ještě nad vodopády, my s mamkou jsem však výš netroufaly. Navíc se začalo zatahovat a bylo jasné, že každou chvílí začne pršet. Taky se tak stalo. Naštěstí to bylo jen lehké prskání. Vydali jsem se tedy zpátky dolů do areálu. Musím říct, že jsem to měli fakt načasované, protože jen co jsem došli dolů ke skokanským můstkům, začal liják. Nicméně i tento déšť se ještě vcelku rychle přehnal a udělalo se hezky. Obešli jsme si tedy dokola celé jezero. V plánu bylo půjčit si i loďku a projet se na jezeře, bohužel jsme nestihli otevírací dobu.




Kolem páté odpoledne se však už začalo zatahovat a schylovalo se k pořádné bouřce. Přijde mi, že v horách se počasí mění opravdu rychle. Nakoupili jsme ještě rychle pečivo a naskákali do auta. Během pěti minut se zatáhlo, všude kolem mlha, tma - psa by ven nevyhnal v takovém počasí. Navíc se i znatelně ochladila. Nastala dobrodružná cesta do Tatranské Lomnice horskými cestami plnými zatáček a srázů v lijáku, kdy stěrače sotva stíhaly.

Na ubytování jsem byla zvědavá. S mamkou jsme sehnaly apartmány s výhledem na hory, tak jsem byla zvědavá co od toho očekávat. Musím říct, že jsme fakt dobře vybraly. Okna našeho apartmánu totiž byly situované směrem na Lomnický štít. Nabízela se nám nádherná horská scenérie kdy se do nebe tyčily štíty skalisek. Apartmán byl navíc velmi dobře vybavený. Postupně jsme se tedy všichni osprchovali a mamka uvařila parádní večeři. Po večeři jsem pak začali plánovat tůru na druhý den.


No comments:

Post a Comment

Děkuji za Váš komentář. // Manny thanks, for Your commnet.